Jezinky Bezinky

Na začátku byl kriminální případ, v němž figurovala roztomilá důchodkyně, která otravovala život svým nájemníkům (doslova), aby si mohla užívat jejich penzí. Tohoto nápadu se chopil dosud velmi neúspěšný americký dramatik Joseph Kesserling, který ho přetavil v černočernou komedii Arzenik a staré krajky (byť si původně brousil zuby na těžké sociální drama). Poprvé se hrála 10. ledna roku 1941 a byla tak úspěšná, že do konce války vládla 1500 repríz. Druhá a mnohem mocnější vlna úspěchu přišla v roce 1944, kdy díky slavnému režisérovi Franku Caprovi spatřila světlo světa filmová verze, pro níž se vžil hravý český název Jezinky Bezinky. V hlavní roli Mortimera Brewstera tehdy excelovala hvězda první velikosti Cary Grant a Americký filmový institut snímek později ocenil třicátým místem v žebříčku nejlepších komedií v historii kinematografie. Do tehdejšího Československa přivezl komedii Jan Werich a jeho žena Zdeňka ji opatřila unikátním českým překladem, který ji posouvá ještě o jednu úroveň humoru výš. Jezinky Bezinky patří mezi stálice repertoáru řady českých divadel. Jako první ji uvedlo divadlo ABC v roce 1958 s Miroslavem Horníčkem v hlavní roli. Každý z nás je svým způsobem blázen. Můžete s tím tiše nesouhlasit, hlasitě proti tomu protestovat, ale to je opravdu všechno, co s tím lze dělat. Pokud byste přesto trvali na tom, že svět se dělí na ty normální venku a šílence v ústavních klecích, možná vás vyvede z omylu naše hra. Uvidíte, že hranice mezi normálností a bláznovstvím je až nebezpečně tenká a že zdaleka ne všichni šílenci jsou zavření v blázincích.